Kontroly a zkoušení při provádění konstrukcí a technických zařízení

Lis 3, 2009

Kontroly a zkoušení při provádění konstrukcí a technických zařízení

1. Úvod

Svařované konstrukce a technická zařízení zaujímají v současných technických prostředcích klíčové postavení.,

Svařované konstrukce nebo zařízení musí být navrženy a provedeny tak, aby byly s přijatelně malou pravděpodobností porušení schopny užívání k požadovanému účelu po celou předpokládanou dobu životnosti.

Proto základním požadavkem současných národních i mezinárodních předpisů a norem pro navrhování a kontrolu jakosti konstrukcí a technických zařízení je jejich bezpečný provoz, spolehlivost a životnost.

Za bezpečný je považován výrobek bez vad nebo v míře přípustnosti vad, jejichž parametry jeho funkci, z hlediska jeho bezpečnosti užívání, neohrožují.

Jakost konstrukce je nutno zabezpečovat již ve fázi návrhu. Veškeré konstrukce a zařízení musí být projektována a vyráběna podle návrhových a výrobkových norem platných pro příslušné druhy konstrukcí a zařízení. Podle současných norem EN pro navrhování a výrobu svařovaných konstrukcí je požadováno zajištění jakosti splněním požadavků norem ČSN EN ISO 3834 – 1 až 5.

Zákonnou odpovědnost za jakost a bezpečné užívání výrobku nese zásadně výrobce. Na trh mohou být uvedeny pouze výrobky po prokázání shody jejich vlastností s požadavky na bezpečnost a spolehlivost. V Evropské unii jsou základní principy odpovědnosti za bezpečnost výrobku obsaženy ve Směrnici o odpovědnosti za škodu způsobenou vadným výrobkem a v České republice jsou zahrnuty v zákoně č. 22/1997 Sb.a navazujících Nařízení vlády.

2. Základní požadavky na projektování a provádění svařovaných konstrukcí

Návrhy projektů mohou provádět pouze specializované projekční a konstrukční organizace, které mají k těmto činnostem oprávnění. Při návrhu je nutno dodržet základní požadavky zákona č. 22/1997 Sb. o bezpečném provozu v platném znění a návazná nařízení vlády pro příslušné kategorie konstrukcí/zařízení a evropskou směrnici PED 97/23/EC.

Základem projektu je objednávka, která musí obsahovat:

podrobnou definici požadavku
účel použití – funkce konstrukce
podrobnosti o způsobu namáhání
fyzikální podmínky prostředí (teplota, atmosféra apod.), ve kterých bude konstrukce/zařízení funkčně nasazeno
požadavky na jakost

Projektová a konstrukční dokumentace musí být zpracována tak, aby prokázala shodu s normou pro Navrhování konstrukcí ČSN 73 1401, ČSN P ENV 1993–1 až 6 (podle druhu konstrukce) a s normou pro daný výrobek (např. netopené tlakové nádoby ČSN EN 13445-1 až 8 apod.).

Za návrh konstrukce, výkresovou dokumentaci, výpočet, volbu materiálu, požadavky na kontrolu a zkoušení a další náležitosti projektu nese odpovědnost v celém rozsahu za celý projekt zpracovatelská organizace.

Před zahájením výroby musí být provedena, nezávisle na týmu, který projekt připravoval, validace konstrukce v souladu s příslušnými návrhovými normami, zákonnými předpisy a směrnicemi pro jakost a bezpečnost výrobku.

Provádění konstrukce musí být rovněž zabezpečováno podle platných kriterií norem, předpisů, zákonů a nařízení, aby výrobek uváděný na trh byl bezpečný, spolehlivý a odpovídal předpokládané životnosti. Základní údaje pro provádění konstrukcí obsahují především Obecná pravidla pro provádění konstrukcí ČSN 73 2601, ČSN P ENV 1090-1 až 5 a dále výrobkové normy pro daný výrobek (např. netopené tlakové nádoby ČSN EN 13445, vodotrubné kotle ČSN EN 12952, kovová průmyslová potrubí 13480, zásobování plynem - ocelové potrubí ČSN EN 12732 apod.)

3. Faktory ovlivňující jakost svařovaných konstrukcí a zařízení

U svařovaných konstrukcí a technických zařízení se jedná především o dosažení co možná nejvyšší jakosti svarového spoje. Jako ukazatel používáme porovnávání užitkových vlastností spoje s vlastnostmi základního materiálu. Za optimální stav je považováno, blíží-li se vlastnosti svarového spoje vlastnostem základního materiálu.

Faktorů ovlivňujících jakost svarů je celá řada, jejich rozbor není cílem tohoto příspěvku, souhrnně je však jakost svaru odrazem:

kvality návrhu (konstrukčního a technologického – výpočet, konstrukční řešení svarů, volba materiálu atd.)
kvality provedení (výrobní vybavení, personál svařování, způsob svařování, parametry svařování apod.)
způsobu zajišťování kontroly (výběr metod zkoušení, personál zkoušení, zařazení zkoušek, rozsah zkoušení atd.)

4. Požadavky na jakost

Při navrhování výrobku, výrobě, zkoušení a provozu musí být uplatněn systém jakosti vycházející ze zásad a požadavků EN ISO 9001:2001, případně EN ISO 14001:2005 a BSI-OHSAS 18001:1999.

Základní požadavky na jakost při svařování jsou shrnuty v normě ČSN EN ISO 3834-1 až 5.

Požadavky na jakost stanovuje a uvádí v technické a výkresové dokumentaci konstruktér na základě návrhu konstrukce a jejího namáhání s přihlédnutím k požadavkům objednatele (zákazníka, kontraktu), výrobkové normy (dle druhu výrobku), směrnic pro určování jakosti ČSN EN ISO 5817 (pro ocel, nikl,titan a jejich slitiny) a ČSN EN 30042 (pro hliník a jeho slitiny) nebo norem pro přípustnost indikací vad podle použitých zkušebních metod, viz tabulka 1.

Požadavek na jakost se předepisuje podle požadavku a zvyklosti výrobkových norem stupni jakosti B, C nebo D v souladu s ČSN EN ISO 5817 a ČSN EN 30042. Zatím není běžně v normách zavedeno předepisování stupňů přípustnosti, které se vztahují k hodnocení indikací vad podle zkušebních metod NDT a označují se čísly – 1, 2 a 3.

Základem pro plnění požadavků jakosti je plán výroby, který je součástí technické dokumentace výrobku a řeší specifikované požadavky ve výrobě a jeho podstatnou částí je též plán jakosti a provádění kontrol a zkoušení.

Plán jakosti specifikuje:

cíle jakosti
kriteria vstupu a výstupu každé výrobní etapy
metody, prostředky a postupy zkoušení a jejich ověřování
podrobné plánování zkoušek včetně harmonogramů
postupy při řešení oprav vad, neshod v jakosti, provádění změn a úprav
vymezení odpovědnosti za činnosti v oblasti jakosti (dozor, kontrola)
druhou nebo třetí stranu schvalující hlavní body kontroly nebo určující požadavky na nezávislou kontrolu či zkoušky, příp. jiné požadavky

Zákonnou odpovědnost za jakost a bezpečné užívání výrobku nese zásadně výrobce.

Plán kontrol a zkoušení blíže stanovuje:

charakteristiku zkoušeného výrobku
rozsah zkoušených výrobků nebo jejich částí
etapy zkoušení (zařazení zkoušek – četnost a čas zkoušek)
typy zkoušek a postupy zkoušení
místo zkoušení (prostor, charakteristika prostředí- teplota, atmosféra apod.)
kriteria, podle nichž se bude výrobek posuzovat (kriteria přípustnosti)
požadavky na pracovníky provádějící zkoušení – kvalifikace
dokumentace výsledků zkoušek

Plán kontrol a zkoušení zpracovává dodavatel, musí být součástí technické dokumentace výrobku a pro určené výrobky, jako např. tlaková zařízení musí být odsouhlasen, podle NV č.26/ 2002 Sb., autorizovanou osobou, která odpovídá za posuzování shody.

Návrhy kontrol a zkoušek vhodné pro různé prováděcí činnosti uvádí ČSN P ENV 1090-1:1996 v tabulce G.1.

Kontrola musí být prováděna s cílem ověření, že návrh, materiály konstrukce, výroba a zkoušení splňují ve všech ohledech požadavky příslušných návrhových, prováděcích a výrobkových norem, případně dohody na výrobek.

5. Prokazování jakosti

Celkové jakosti konstrukce nebo zařízení je dosaženo, jestliže prokazatelně kontrolou je splněna a doložena odpovídající úroveň požadovaných kriterií na jakost.

Jakost je prokazována kontrolou prostřednictvím zkoušek. K prokazování jakosti svarů se používá zkoušek:

destruktivních a
nedestruktivních

Příspěvek přednášky je orientován na aplikaci nedestruktivních zkoušek (NDT). Požadavek na nedestruktivní zkoušení je stanoven normou ČSN EN ISO 3834 – 1 až 5 – Jakost při svařování a blíže specifikován pro daný výrobek ve výrobkové normě, která uvádí druh zkoušky, rozsah zkoušení a kriteria jakosti/přípustnosti pro jednotlivé vady svarů (povrchové a vnitřní) ve stupních B, C příp. D.

Běžně užívané metody NDT pro zkoušení svarů uvádí tabulka 1., včetně platných norem pro provádění zkoušek (technika zkoušení) a pro hodnocení přípustnosti indikací vad.

Tabulka 1.

Metoda zkoušení		Technika zkoušení podle ČSN EN	ČSN EN normy přípustnosti indikací
Název	zkr.	Technika zkoušení podle ČSN EN	ČSN EN normy přípustnosti indikací
Vizuální kontrola	VT	ČSN EN 970	ČSN EN ISO 5817 (ocel) ČSN EN 30042 (hliník)
Zkoušky kapilární	PT	ČSN EN 571-1	ČSN EN 1289
Zkouška magnetická prášková	MT	ČSN EN 1290	ČSN EN 1291
Zkoušky vířivými proudy	ET	ČSN EN 1711	dohodou mezi smluvními stranami
Zkoušky radiologické (prozařováním)	RT	ČSN EN 1435 třída zkoušení B	ČSN EN 12517
Zkoušky ultrazvukové	UT	ČSN EN 1714 třída zkoušení B	ČSN EN 1712

Ke zkoušení svarů na výrobcích se výhradně používají metody doporučené výrobkovou normou a tam, kde taková specifikace chybí je možno využít doporučení normy ČSN EN 12062 Nedestruktivní zkoušení svarů – Obecná pravidla pro kovové materiály. V této normě lze nalézt doporučení NDT metod pro zjišťování povrchových a vnitřních vad, viz tabulky 2 a 3.

Tabulka 2 – Volba NDT metod pro zjišťování povrchových vad podle ČSN EN 12062

Materiál

Metoda zkoušení

Feritické oceli

VT a MP

VT a PT

VT a (ET)

Austenitické oceli,

slitiny hliníku, niklu, mědi a titanu

VT a PT

VT a (ET)

Pozn.: ( ) znamená omezené použití metody

Tabulka 3 – Volba NDT metod pro zjišťování vnitřních vad podle ČSN EN 12062

Materiál a druh spoje	Jmenovitá tloušťka (t) základního materiálu v mm
Materiál a druh spoje	t £ 8	8 < t £ 40	t > 40
Feritické tupé spoje	RT nebo (UT)	RT nebo UT	UT nebo (RT)
Feritické T-spoje	(UT) nebo (RT)	UT nebo (RT)	UT nebo (RT)
Austenitické tupé spoje	RT	RT nebo (UT)	RT nebo (UT)
Austenitické T-spoje	(UT) nebo (RT)	(UT) nebo (RT)	(UT) nebo (RT)
Tupé spoje hliníku	RT	RT nebo UT	RT nebo UT
T-spoje hliníku	(UT) nebo (RT)	UT nebo (RT)	UT nebo (RT)
Tupé spoje slitin niklu a mědi	RT	RT nebo (UT)	RT nebo (UT)
T-spoje slitin niklu a mědi	(UT) nebo (RT)	(UT) nebo (RT)	(UT) nebo (RT)
Tupé spoje titanu	RT	RT nebo (UT)
T-spoje titanu	(UT) nebo (RT)	UT nebo (RT)

Pozn.: ( ) znamená omezené použití metody

Tabulka 4 – Rozsah NDT kontroly vodotrubných kotlů a pomocných zařízení dle ČSN EN 12952-6

Zkoušený díl	Typ svaru	Rozsah zkoušení v % metodou
		Vizuální	Magnetická prášková	Kapilární	Prozařovaná	Ultrazvuková
		VT	MT	PT	RT	UT
Svary bubnů	Podélné a obvodové	100	100^a	-	100b	100^b
	Svary tlakového spoje
	t £ 25mm, s plným průvarem 15mm £ t < 25mm, s plným průvarem všechny ostatní včetně těsnostních	100 100 100	100 100 10	- - -	- - -	100^c 10^c -
	Svary připojovaných částí
	svary, které nesou zatížení svary, které nenesou zatížení	100 100	100 10	- -	- -	- -
Svary komor	Podélné a obvodové	100	100	(100)^d	100^e	100^e
	Svary tlakového spoje
	t £ 25mm, s plným průvarem 15mm £ t < 25mm, s plným průvarem všechny ostatní včetně těsnostních	100 100 100	100 100 10g	(100)^d (100)^d (10)^d	100^e,f 10^e,f -	100^e,f 10^e,f -
	Svary připojovaných částí
	svary, které nesou zatížení svary, které nenesou zatížení svary plechu dna	100 100 100	100 10 100	(100) (10) (100)	- - -	- - 100^h
Svary trubek	Obvodové svary
	t > 25mm nebo d₀> 142mm ostatní svary	100 100	100 -		100ⁱ 10	100ⁱ 10
	Svary tlakového spoje
	t ³ 25mm, s plným průvarem 15mm £ t < 25mm, s plným průvarem ostatní svary	100 100 100	100ⁱ 100 10		100^f 10^f -	100^f 10^f -
	Svary připojovaných částí
	svary, které nesou zatížení svary, které nenesou zatížení	100 100	100 10		- -	- -
	svary mezi žebry a trubkami při výrobě panelů	100	-	-	-	-

Vysvětlivky:

a - u ocelí skupiny 1 a mechanizovaného svařování, jestliže je tloušťka d₀ £ 25mm, 10%

b - u ocelí skupiny 4 se připouští pouze zkouška ultrazvukem

c - je-li d₀ < 142mm, ultrazvuková zkouška se nepožaduje

d - u ocelí skupiny 1 a 8 je přijatelná zkouška kapilární

e - u ocelí skupiny 4 a 6 se připouští pouze zkouška ultrazvuková

f - je-li d₀ < 142mm, nepožaduje se kontrola na vnitřní svar

g - v případě nátrubků z oceli skupiny 2 a 5 o jmenovitém průměru £ 80mm je přijatelná zkouška kapilární

h - pouze pro vnější průměr > 70mm a pro tloušťky plechu dna d₀ > 8mm

i - u oceli skupiny 1 a 8 pouze 10%

Rozsah zkoušení musí být rovněž v souladu se závazným předpisem, tj. opět výrobková norma (může být nahrazena ve zvláštních případech písemnou dohodou s odběratelem). Rozsah zkoušení je definován procentuální hodnotou, která vyjadřuje zkoušení celkové délky svarových spojů a bere v úvahu.

zkoušený výrobek (tlaková nádoba, potrubí apod.)
kategorii, v níž je zařízení klasifikováno
typ svarového spoje
třídu svarového spoje, součinitel svaru
příp. materiálovou skupinu

Jako příklad použijeme rozsah zkoušení na průmyslovém potrubí ČSN EN 13480-5.

V tabulce 4 je rozsah zkoušení svarů obvodových, odboček, koutových a těsnících podle materiálové skupiny a potrubní kategorie. Tabulka 5 uvádí rozsah zkoušení podélných svarů, který je určován podle součinitele svarového spoje.

Tabulka 5.

Rozsah NDT zkoušení podélných svarů podle součinitele svarového spoje (z)

Součinitel svarového spoje z	VT %	MT nebo PT %	RT nebo UT %
z £ 0,7	100	0	0
0,7 < z £ 0,85	100	10	10
0,85 < z £ 1,0	100	100	100

Pozn.: RT nebo UT nutno volit v souladu se specifikací příslušné výrobkové normy podle uvedených kriterií.

Obecné zásady NDT zkoušení dané požadavky norem:

všechny svary musí být .kontrolovány vizuálně (VT kontrola) v rozsahu 100 % délky svaru vždy před všemi následnými NDT zkouškami
při nálezu vady nepřípustného charakteru se provede oprava a opravená oblast znovu ověří, je-li oprava vyhovující postupuje zkoušení ve smyslu předepsaných požadavků ve výrobkové normě navazujícími NDT zkouškami (PT nebo MT a dalšími)
svary se zkouší jakmile to dovoluje jejich fyzikální stav. Svarové spoje, které budou tepelně zpracovány, nebo tvářeny či jinak upravovány se zkouší až v konečném stavu
kontrolovaná oblast musí zahrnovat svarový kov a tepelně ovlivněnou oblast
použité zkušební metody NDT a kriteria přípustnosti/jakosti výrobku musí být v souladu s příslušnou výrobkovou normou, její částí pro specifikaci kontroly (např. při kontrole průmyslového potrubí to je část 5, tedy ČSN EN 13480-5)
pracovníci kontroly musí mít kvalifikaci podle ČSN EN 473 a musí být pro jednotlivé metody zkoušení certifikováni.

Výjimkou je kontrola vizuální (VT), pro kterou je dostačující kvalifikace pracovníků podle požadavků ČSN EN 970 – Vizuální kontrola svarů, certifikace není vyžadována.

Základní materiál

Limitujícím parametrem jakosti svařované konstrukce či technického zařízení je především vhodně volený konstrukční materiál (základní materiál). Pro výrobu musí být použit materiál odpovídající vlastnostmi návrhu konstrukce a způsobu jejího namáhání , aby byly naplněny požadavky bezpečnosti, spolehlivosti a životnosti.

Pro výrobu konstrukce musí být použit pouze materiál předepsané jakosti a rozměrů podle technické dokumentace výrobku. Pokud kontrakt vyžaduje atest materiálových vlastností, musí být, ve smyslu ČSN EN 10204, doložen. Požadovaná jakost se specifikuje v objednávce, východiskem pro specifikaci jsou technické dodací podmínky (TDP) materiálu nebo hutního polotovaru (plechy, profily atd.), vybrané TDP hutních výrobků uvádí tabulka 6.

Pro svařování musí být svařovaný materiál příslušně upraven (ČSN 73 2601):

zbaven hrubých nečistot (okuje, rez aj.) a vyrovnán
povrch nesmí obsahovat hutnické vady, přípustnost stanovuje TDP příslušného polotovaru
přípustnost povrchových a vnitřních vad definuje ČSN 73 2601.Trhliny jsou nepřípustné, ostatní povrchové vady (vrypy, rýhy, otlaky) maximálně do hloubky 5 % tloušťky materiálu. Po rovnání materiálu nutno provádět kontrolu na trhliny.

Vnitřní vady jsou sledovány u plechů a široké oceli o t > 10 mm ultrazvukovou kontrolou na zdvojení.

materiál skladovaný v zimním období venku na volném prostranství musí být před svařováním temperován, aby bylo vyloučeno nebezpečí poškození

Vady svarových spojů

Dalším, z mnoha jiných faktorů podílejících se na tvorbě jakosti svařovaných konstrukcí a zařízení jsou geometrické vady vznikající ve svaru při procesu svařování.

Geometrické vady ve svarech a obecně ve výrobcích způsobují náhlé změny v průřezu, což má za následek odchylky v průběhu silového toku při zatěžování konstrukce (výrobku) a každá taková odchylka znamená místní zvýšení napětí a současné snížení meze únavy. Míra nebezpečnosti vady roste se zmenšováním poloměru kořene, to je s její ostrostí. Podle tohoto definičního oboru (poloměru zakřivení kořene vady) rozlišujeme ve svarech vady:

plošné – trhliny, studené spoje, neprůvary
objemové (prostorové) – dutiny, vměstky

Plošné vady jsou nepřípustné, objemové vady mají stanoveny mezní velikosti jejich přípustnosti vyjádřené stupni přípustnosti/jakosti podle příslušných norem. Klasifikace vad základních materiálů a svarů, dále řezů při dělení materiálu a pájených spojů je obsahem norem podle tabulky 6 a tabulka 7 uvádí normy pro určování stupňů jakosti a přípustnosti ve svarech a klasifikaci jakosti řezů a pájených spojů.

Tabulka 6

Základní materiály (vybrané)

Hrany po dělení (řezu)

Svarové spoje

Pájené spoje

Výkovky (TDP):

ČSN EN 10250

ČSN EN 10254

ČSN 42 0060

ČSN 42 0015

ČSN 42 0062

Plechy (TDP):

ČSN EN 10163-1,2

Tyče (TDP):

ČSN EN 10163-3

Trubky ocel. (TDP):

bezešvé-

ČSN EN 10216

svařované-

ČSN EN 10217

Odlitky:

ČSN 42 1240

ČSN EN 1559-2,3,4

ČSN EN 12584

ČSN EN ISO 9013

Tavné:

ČSN EN ISO 6520-1

Tlakové:

ČSN EN ISO 6520-2

Elektronové a laserové svary:

ČSN EN ISO 13919-1

Přivařování svorníků:

ČSN EN ISO 14555

ČSN EN ISO 18279

Tabulka 7

Klasifikace jakosti řezů po dělení mat.

Stupně jakosti svarů

Stupně přípustnosti svarů podle technik zkoušení

Klasifikace jakosti pájených spojů

metoda

norma

ČSN EN ISO 9013 + ZA1

Ocel, Ni,Ti slitiny –

ČSN EN ISO 5817

Hliník a slitiny –

ČSN EN 30042

elektronové a laserové svary-

ČSN EN ISO

ČSN EN ISO 5817

ČSN EN 1289

ČSN EN 1291

ČSN EN 12517

ČSN EN 1712

ČSN EN ISO 18279

Hodnocení jakosti svarových spojů

Jakost konstrukce je určena požadavkem objednávky (potřeby) a je výsledkem kvality návrhu a procesu výroby.

Kontrola ověřuje pouze správnost provedení a potvrzuje shodu nebo neshodu s požadovanou jakostí na výrobek. Sebedokonalejší kontrola jakost výrobku neovlivní (nezvýší).

Úroveň kvality svarů (materiálů, výrobků), jejich přijatelnost z hlediska výskytu geometrických vad je hodnocena:

stupni přípustnosti – stupeň 1 (vysoký), 2 (střední), 3 (nízký). Stupně přípustnosti se určují podle norem přípustnosti vztahujícím se k použité NDT metodě (technice) zkoušení (VT, PT, MT, RT, UT) jak uvádí tabulka 1.
stupni jakosti- B, C, D (vysoký, střední, nízký) podle ČSN EN ISO 5817 pro svary oceli, niklu,titanu a jejich slitin nebo podle ČSN EN 30042 pro svary hliníku a jeho slitin, anebo pro svary elektronovým a laserovým svařováním dle ČSN EN ISO 13919-1.

Uvedené stupně poskytují základní referenční údaje o přípustné velikosti jednotlivých typů vad podle jejich geometrické klasifikace uvedené v normách ČSN EN ISO 6520-1 a 2.

Indikované vady se hodnotí podle jejich skutečných rozměrů a stupeň přípustnosti nebo jakosti se určí porovnáním s mezní velikostí v příslušné normě pro určení přípustnosti nebo jakosti. Nález se konfrontuje s požadavkem na jakost v technické dokumentaci nebo ve výrobkové normě a vyjádří se přijatelnost jako shoda nebo neshoda s požadavkem. Při neshodě je svar označen jako nevyhovující.

Mezi stupni jakosti a přípustnosti není žádný kvalitativní vztah.Nelze proto odvozovat stupně jakosti ze stupňů přípustnosti a naopak.

Stupně jakosti určují základní referenční údaje o dohotoveném svarovém spoji, nevztahují se na výrobek (jak je někdy mylně chápáno), ale pouze na daný svar na výrobku nebo jeho části. Je proto i obvyklé, že na stejném výrobku nebo jeho části jsou pro jednotlivé svary předepsány různé stupně jakosti. V řadě případů je též nutné stanovit i různé stupně jakosti pro různé vady v témže svarovém spoji.

Postup kontroly a hodnocení principielně vyplývá z vývojového diagramu na obr.1.

Schéma postupu kontroly:

Obr.1

6. Dokumentace NDT kontroly

Výsledek každé prováděné zkoušky musí být náležitě dokumentován.

Dokumentace o provedeném NDT zkoušení bude odvislá od metody zkoušení (VT, PT, MT, RT, UT), a musí minimálně obsahovat:

záznam o zkoušce – označení zkoušené části,popis, náčrtek,

fotografie, videozáznam, radiogram,

sonogram apod., poskytující představu o

nálezu vad a jejich rozložení.

Záznam o zkoušení tvoří přílohu protokolu o zkoušení.

protokol o zkoušce - musí obsahovat základní informace:

- o zkoušené součásti (označení, materiál,

rozměry, stadium výroby atd)

- účel zkoušky

- způsob zkoušení

- předpis (postup) zkoušení

- zkušební zařízení (označení typ )

- parametry zkoušení

- vyhodnocení výrobku podle požadavku jakosti – vyhovuje/nevyhovuje

- místo a datum zkoušky, jméno pracovníka

- jméno, certifikát a podpis pracovníka provádějícího hodnocení.

Dokumentace NDT zkoušek je nezbytnou součástí celkové dokumentace výrobku pro prokazování shody.

7. Závěr

Závažnost spolehlivého provozu konstrukcí a technických zařízení se neustále zvyšuje jako přirozený důsledek růstu měrných výkonů, ale také zvyšování životnosti a zejména předcházení havárií. S narůstajícími požadavky na jakost roste také náročnost na kontrolu jakosti. Záměrem příspěvku je upozornit, ve smyslu platných norem, na standardní postupy provádění kontroly s uplatněním metod NDT a jejich prostřednictvím hodnocení jakosti

8. Literatura

Normy – citace přímo v textu