Svářečský (výrobní) kontrolor (W-K) je pracovník s odbornou kvalifikací získanou ve specializačním kurzu. Kvalifikace je požadována technickou normou, např. ČSN EN ISO 3834 -1 až 6 , ČSN EN ISO 14 554 – 1 až 2, ČSN EN ISO 14 922-1 až 4, ČSN EN ISO 9001, ČSN EN 1011-1 až 8, ČSN EN 473, ČSN EN 13 018, ČSN EN 970, ČSN EN 12 062, ČSN EN ISO 9013, ČSN EN 13 100-1, ČSN EN ISO 14 555, ČSN EN 12 799, ČSN EN 10 256, ČSN EN ISO 13 920, event. funkce a činnost kontrolora je požadována výrobkovými normami např. ČSN 73 2601, ČSN EN 1090-2, ČSN EN 1993 -1-1, ČSN EN ISO 17 660-1 a 2, ČSN EN 13 445, ČSN EN 13 480, ČSN EN 12 952, ČSN EN 12 953, ČSN EN 303, ČSN EN 12 732, ČSN EN 1775, ČSN EN 286 aj.

Odpovědnost svářečského (výrobního) kontrolora (W-K) spočívá v dodržování výrobních i kontrolních postupů, vedoucích k provedení požadované jakosti výrobků a za provádění vstupních, mezioperačních a výstupních dokumentů kontroly (vizuální kontroly, event. penetrační zkoušky), event. jiných zkoušek i kontrol, které provádí a dokládá k výrobní dokumentaci výrobků, event. i tyto dokumenty archivuje.

Úkoly a činnost svářečského (výrobního) kontrolora:

• Provádí kontrolu před zahájením výroby, v průběhu výroby (jednotlivých operací), po skončení výroby i po provedení oprav na výrobku podle písemného předpisu a postupu.
• Svou činnost zaměřuje na vizuální kontrolu, event. penetrační kontrolní zkoušku, popř. na magnetickou (elektroinduktivní) kontrolní zkoušku, event. jinou kontrolu, s cílem zjistit nepřípustné vady na řezných hranách polotovarů výrobků a na povrchu výrobků (svařenců, odlitků, tvářených dílců, povrchově upravených, event. tepelně zpracovaných dílců).
• Vizuální kontrola prováděná kontrolorem je všeobecně používána k určování takových záležitostí jako je stav povrchu výrobku (součásti), sestavení – slícování povrchu jednotlivých částí svařence (výrobku, součásti), ke kontrole tvaru a rozměru výrobku nebo ke kontrole přítomnosti netěsností; doplňkově je používána ke stanovení podpovrchového stavu kompozitních materiálů (průsvitných laminátů).

Přímá vizuální kontrola – je prováděna při dostatečném přístupu ke zkoušenému povrchu ve vzdálenosti k očím cca 600 mm, v úhlu ke zkoušenému povrchu ne menším než 30°. Pro zlepšení sledování se používá pomocných zrcátek a zvětšovacích lup. Osvětlení místa kontroly je min. 500 luxů.

Nepřímá (dálková) kontrola – v některých případech nahrazuje přímou vizuální kontrolu, tj. pokud není přímý dostatečný přístup k hodnoceným místům (povrchům) výrobku. V tomto případě se používá kontrolních prostředků jako jsou zrcátka, teleskopy, boroskopy, optická vlákna, kamery aj. nástroje. Rozlišovací schopnost u těchto prostředků musí být minimálně ekvivalentní přímému vizuálnímu sledování.

• Vyhotovuje ,,Kontrolní protokol“ o kontrole svarů a povrchu výrobku, event. provádí i dílčí záznamy u jednotlivých operací ve výrobním postupu výrobku.
• Provádí rozměrovou kontrolu výrobků a zpracovává o tom ,,Kontrolní protokol“.
• Provádí dílenskou přejímku hotových výrobků a zaznamenává zjištěné skutečnosti do ,,Protokolu o přejímce“ např. dle ČSN EN 10 204.
• Svářečský (výrobní) kontrolor je zařazen do odboru jakosti firmy, pracuje v týmu svářečského dozoru (EWE, EWT, EWS dle ČSN EN ISO 14 731), event. v týmu firemní inspekce (inspektora EWI-E, EWI-T, EWI-S v souladu s ČSN EN 10 204, ČSN EN 10 021, ČSN EN ISO 3834, ČSN EN ISO 14 554, popř. i částečně v souladu s TNI CEN ISO/TR 17 020).
• Rozsah kontroly provádí dle firemních písemných instrukcí a postupů vztahujících se k výrobku, dle požadavků projekční, konstrukční, technologické, výrobní, kontrolní i montážní dokumentace, v souladu s plánem kontrol a zkoušek předepsaných na výrobku.
• Při své činnosti se řídí požadavky kontraktu (obchodní smlouvy) a citovaných technických norem v dokumentaci výrobků, event. kontraktu.
• K činnosti používá měřidla, tvarové měrky, měrky svarů, kalibry, hloubkoměry, úhloměry, pravítka, lupy, zrcadla, svítidla, optické prohlížecí přístroje (endoskopy, boroskopy, fíbroskopy, event. TV – kamery), ultrazvukové a magnetické měřící zařízení, event. jiná měřidla a kontrolní zařízení.
• Při posuzování nepřípustných a přípustných vad se řídí kritériem předpisu jakosti uvedeným ve výrobní dokumentaci výrobku, s použitím norem jakosti určujících stupně jakosti, event. stupně přípustnosti vad, výsledek kontroly zaznamenává v dílčím protokolu o zkoušce.

Literatura a technické normy:

1)      ČSN EN 473 – Nedestruktivní zkoušení. Kvalifikace a certifikace pracovníků.

2)      ČSN EN 13018 – Nedestruktivní zkoušení – Vizuální kontrola – Všeobecné zásady.

3)      ČSN EN 970 – Nedestruktivní zkoušení tavných svarů – Vizuální kontrola.

4)      ČSN EN 13100-1,2,3 – Nedestruktivní zkoušení svarových spojů polotovarů z termoplastů. Část 1: Vizuální kontrola. Část 2: Zkoušení rentgenovým zářením. Část 3: Zkoušení ultrazvukem.

5)      ČSN EN 12799 – Tvrdé pájení – Nedestruktivní zkoušení pájených spojů.

6)      ČSN EN ISO 14 555 – Svařování – Obloukové přivařování svorníků z kovových materiálů.

7)      ČSN EN ISO 9013 – Tepelné dělení – Klasifikace teplených řezů – Geometrické požadavky na výrobky a úchylky jakosti řezů.

8)      ČSN EN 13 927 – Nedestruktivní zkoušení – Vizuální kontrola – Zařízení .

9)      ČSN EN 12062 – Nedestruktivní zkoušení svarů – Obecná pravidla pro kovové materiály.

10)  ČSN EN ISO 13920 – Svařování – Základní tolerance pro svařované konstrukce – Velikost délek a úhlů – Tvar a poloha.

11)  ČSN ISO 2768-1 – Všeobecné tolerance. Nepředepsané mezní úchylky délkových a úhlových rozměrů.

12)  ČSN ISO 2768-2 – Všeobecné tolerance. Nepředepsané geometrické tolerance.

13)  ČSN EN ISO 5817 – Svařování – Svarové spoje oceli, niklu, titanu a jejich slitin zhotovené tavným svařováním ( mimo elektronového a laserového svařování) – Určování stupňů jakosti.

14)  ČSN EN ISO 10 042 – Svarové spoje hliníku a jeho svařitelných slitin zhotovené obloukovým svařováním. Směrnice pro určování stupňů jakosti.

15)  ČSN EN ISO 13 919 – 1 – Svařování – Svarové spoje zhotovené elektronovým a laserovým svařováním – Směrnice pro určování stupňů jakosti – Část 1 : Ocel.

16)  ČSN EN ISO 13919 – 2 – Svařování – Svarové spoje zhotovené elektronovým a laserovým svařováním – Směrnice pro určování stupňů jakosti – Část 2 : Hliník a jeho svařitelné odlitky.

17)  ČSN EN 454 – Slévárenství – Vizuální kontrola povrchových vad – Ocelové odlitky odlévané do pískových forem.

18)  ČSN EN 1370 – Slévárenství – Hodnocení drsnosti povrchu vizuálně pomocí srovnávacích etalonů.

19)  ČSN ISO 18 279 – Tvrdé pájení – Vady v pájených spojích.

20)  ČSN EN ISO  6520 -1 – Svařování a příbuzné procesy – Klasifikace geometrických vad kovových materiálů – Část 1 : Tavné svařování.

21)  ČSN EN ISO 6520-2 – Svařování a příbuzné procesy – Kvalifikace geometrických vad, kovových materiálů – Část 2 : Tlakové svařování.

22)  TNI CEN ISO/TR 17 020 – Posouzení shody. Všeobecná kritéria pro činnost různých typů orgánů provádějících inspekci.

23)  ČSN 73 2601 – Provádění ocelových konstrukcí.

24)  ČSN EN 1090-2 – Provádění kovových konstrukcí.

25)  ČSN EN ISO 3834-1 až 6 – Požadavky na jakost při tavném svařování kovových materiálů.

26)  ČSN EN ISO 14 554-1 až 2 – Požadavky na jakost při odporovém svařování. Vyšší a základní požadavky.

27)  ČSN EN ISO 17 660-1 a 2 – Svařování betonářské oceli. Svarové spoje nosné a nenosné.

28)  ČSN EN ISO 14 731 – Úkoly a odpovědnosti svářečského dozoru (inspektora).

29)  ČSN EN ISO 13 214 – Žárové stříkání. Dozor nad žárovým stříkáním. Úkoly a odpovědnosti.

30)  ČSN EN ISO 1011-1 až 8 – Svařování. Doporučení pro svařování kovových materiálů.

31)  ČSN EN ISO 9001 – Systémy managementu kvality. Požadavky.

32)  ČSN EN 1090-2 – Provádění ocelových konstrukcí – Část 1: Obecná pravidla a pravidla pro pozemní stavby.

33)  ČSN EN 1993-1-1 – Navrhování ocelových konstrukcí. Obecná pravidla.

34)  ČSN 73 2601 – Provádění ocelových konstrukcí.

35)  ČSN EN 1999-1-1 – Navrhování hliníkových konstrukcí. Obecná pravidla.

36)  TNI CEN ISO/TR 15 608 (ČSN 05 0323) – Svařování. Směrnice pro zařazování kovových materiálů do skupin.

37)  ČSN EN ISO 14 922-1 až 4 – Žárové stříkání. Požadavky na jakost. Směrnice – komplexní, standardní a základní požadavky.

38)  ČSN EN ISO 15 607 – Stanovení a schvalování i kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. Všeobecná pravidla.

39)  ČSN EN 287-1 – Svařování. Zkoušky svářečů. Tavné svařování. Část 1: Oceli.

40)  ČSN EN ISO 9606-2,3,4,5 – Zkoušky svářečů. Tavné svařování hliníku a jeho slitin (Část 2), mědi a slitin mědi (Část 3), niklu a slitin niklu (Část 4), titanu slitin titanu, zirkonu a slitin zirkonu (Část 5).

41)  ČSN EN 13 480 – 1 až 8 – Kovová průmyslová potrubí. Požadavky.

42)  ČSN EN 13 445- 1 až 8 – Netopené tlakové nádoby. Požadavky.

43)  ČSN EN 12 952-1 až 16 – Vodotrubné kotle a pomocná zařízení. Požadavky.

44)  ČSN EN 12 953-1 až 12 – Válcové kotle a pomocná zařízení. Požadavky.

45)  ČSN EN 14 025 – Nádrže na přepravu nebezpečného zboží. Kovové tlakové nádrže. Konstrukce a výroba.

46)  ČSN EN 12 542 – Stabilní svařované ocelové sériově vyráběné nadzemní válcové zásobníky pro skladování LPG o objemu do 13 m³ včetně. Návrh a výroba.

47)  ČSN EN 12 732 – Zásobování plynem. Svařované ocelové potrubí. Funkční požadavky.

48)  ČSN EN 286 – 1 až 4 – Jednoduché netopené tlakové nádoby pro vzduch a dusík pro všeobecné účely. Požadavky.

49)  ČSN EN 1775 – Zásobování plynem. Plynovody v budovách. Požadavky.

50)  ČSN EN 13 094 – Nádrže pro přepravu nebezpečného zboží. Kovové nádrže s pracovním tlakem nepřesahujícím 0,5 bar. Konstrukce a provedení.

51)  ČSN EN 13 458-1 až 3 – Kryogenické nádoby. Stabilní vakuově izolované nádoby. Požadavky – konstrukce, výroba, kontrola a zkoušení.

52)  ČSN EN 13 530-1 až 3 – kryogenické nádoby. Velké přepravní vakuově izolované nádoby. Požadavky, konstrukce, výroba, kontrola a zkoušení.

53)  ČSN EN 14 075 – Stabilní ocelové svařované sériově vyráběné válcové zásobníky pro podzemní skladování zkapalněných uhlovodíkových plynů (LPG) o objemu do 13 m³ včetně. Návrh a výroba.

54)  ČSN EN 14 197-1 až 3 – Kryogenické nádoby. Stabilní nevakuově izolované nádoby. Základní požadavky, konstrukce, výroba, kontrola a zkoušení.

55)  ČSN EN 14 222 – Válcové kotle z korozivzdorné oceli.

56)  ČSN EN 14 276-1 – Tlaková zařízení chladících zařízení a tepelných čerpadel. Nádoby. Všeobecné požadavky.

57)  ČSN EN 14 398-1 až 3 – Kryogenické nádoby. Velké přepravní nevakuově izolované nádoby. Základní požadavky, konstrukce, výroba, kontrola a zkoušení, provozní požadavky.

58)  ČSN EN ISO 17 660-1 a 2 – Svařování betonářské oceli. Nosné a nenosné svarové spoje.

59)  ČSN EN ISO 4063 – Svařování a příbuzné procesy. Přehled metod a jejich číslování.

60)  ČSN EN 10 204 – Dokumenty kontroly.

61)  ČSN EN ISO 15 609-1 až 5 – Stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů.

62)  ČSN EN ISO 15 610, ČSN EN ISO 15 611, ČSN EN ISO 15 612, ČSN EN ISO 15 613, ČSN EN ISO 15 614-1 až 13, ČSN EN 288-9 – stanovení a kvalifikace postupů svařování kovových materiálů. Zkouška postupů svařování.

63)  ČSN EN 13 134 – Tvrdé pájení. Zkouška postupu pájení.

64)  ČSN EN 13 067 – Personál pro svařování plastů. Zkoušky odborné způsobilosti svářečů. Svařování spojů z termoplastů.

65)  ČSN EN ISO 9692-1 až 4 – Svařování a příbuzné procesy. Doporučení pro přípravu svarových spojů (Část 1 až 4).

66)  ČSN EN 14 728 – Vady svarových spojů termoplastů, klasifikace.

67)  Instrukce TESYDO – Vizuální kontrola – NDT zkoušení